Než se pustíme do vysvětlování, podívejme se na tento příklad :
Claude : Au fait, il n’y a plus de pain. (Jo! Došel chleba.)
Camille : En fait, tu pourrais en chercher demain ? (Tak bys pro něj mohl zítra dojít ?)
V čem je tedy rozdíl mezi AU FAIT et EN FAIT ?
AU FAIT upozorňuje !!!!!!
- nejčastěji se staví na začátku věty jako citoslovce.
- můžeme si místo něho představit třeba „oh la la !“ nebo „tiens ! „ (jo, hele)
Au fait, il n’y a plus de pain. (Oh la la, j’ai failli oublié de te dire qu’il n’y a plus de pain. ) = Jo (málem bych zapomněla), došel chleba.
EN FAIT upřesňuje nebo poopravuje →
- můžeme ho nahradit na příklad výrazy „en réalité“, „en effet“, „finalement“.
En fait, je préfère rentrer. (Écoute, finalement, je préfère rentrer) = Tak já snad radši půjdu domů.
Malý tahák
| AU FAIT | oh la la !!!!! | upozornění | hele, jo |
| EN FAIT | → en réalité | upřesnění | nakonec, vlastně, tak |
Na závěr už zbývá doladit malou, zato podstatnou drobnost.
Jak rozeznat rozdíl mezi AU FAIT a EN FAIT ouškem ?
AU fait se vysloví celé ústy. Soustředíme se na zvuk „o“ na začátku.
EN fait : první zvuk je nosovka. Je zastřený, sametový a pro necvičené české a slovenské uši těžko postřehnutelný. Neslyšíme „o“ na začátku. Mnohým z mých studentů se zpočátku zdá, že neslyší nic, jako by nosovky jejich uši nechtěly vnímat. To se cvikem a velkou dávkou pozornosti poddá.
Vy, kteří máte hudební sluch, jistě postřehnete, že se „nezpívají“ na stejné tónině.
Malé audio
Au fait — en fait