Může se francouzsky naučit samouk ?

Může se francouzsky naučit samouk ? Proč by ne ?

Definujme hned na začátku, kdo je samouk: člověk, který se rozhodl pomocí veškerých dostupných prostředků (učebnic, slovníků, aplikací, videí, blogů, podcastů, beletrie, filmů, písní, rádia, novin atd.) získat stejné znalosti a dovednosti, jako by se učil v kurzu nebo ve škole.

Činí tak správně ? Proč by ne ? Pokud na své cestě zjistí, že se už dál bez pomoci zkušeného učitele nedostane, pak takového vyhledá. Podobně jako „řádný žák“ může kdykoli svého stávajícího učitele opustit, jakmile dotyčného přeroste nebo mu přestane jinak vyhovovat. Je přece mnoho cest.

Co mít při samoučení na zřeteli ?

Rozvíjet 4 základní oblasti dovednosti rovnoměrně:

rozumět mluvenému slovu
sám/sama mluvit
rozumět psanému slovu
sám/sama umět text sestavit

Velkou pozornost věnovat francouzské výslovnosti a intonaci

Berte prosím v potaz, že fonetické znaky slouží zkušeným a zasvěceným. Je dobré si také uvědomit, že žádný francouzský zvuk neodpovídá českému ani slovenskému. Nechte se zasvětit francouzskými učiteli na YouTube a praktikujte na říkankách pro francouzské děti. Pak tu je okolnost, která možná překvapí: fonetika určuje to ostatní, tedy změny gramatických pravidel, tzv. výjimky, volbu formulace i slova aj. Ne obsah, ale zvuk a jeho vibrace a účinek na mluvčího i posluchače.

Držet směr

Na trhu, knižním i virtuálním, se vyskytuje bohatá a neustále rostoucí záplava materiálů. Mnohé jsou vynikající. Dokud ale jazyk neumím, jak sám, sama poznám, který je dobrý? V tuto chvíli ? Pro mne ? Myslím na výborného kolegu, zkušeného profesionála, bývalého zkoušejícího u DALF/DELF. Jeho materiály jsou báječné a z velké části volně dostupné. Háček je ale v tom, že se ve svých videích na žáky obrací jako jejich pubertální kamarád. Otázkou tedy zůstává, jestli to vím, když francouzsky nerozumím, a jestli mám ve svém okolí lidi, se kterými se hodí mluvit třeba takto: „Hej! Jak je ? Vyhajanej ? Všechno v pohodě ? Tak fajn! O čem bude dnešní videjko ?“ Pak jsou tu učebnice. Ty vám zpravidla dobře nadefinují obsah pro určitý postup. Ty akreditované směřují ke splnění požadavků pro už zmíněné zkoušky DALF/DELF. Výborná pomůcka pro učitele, který má zkušenosti a potřebné znalosti didaktiky. Navíc má učitel k dispozici i didaktický manuál, se kterým se musel naučit pracovat. Také by měl umět danou látku vysvětlit vzhledem k studentově situaci. Dobrý učitel dovede pružně reagovat a nabídnout i jiné metody, pomůcky a vysvětlení. Samouk si s učebnicí bude muset poradit sám. A v neposlední řadě jsou tu informace, které se širší veřejnosti zpřístupnit nedají. A tak najdete stovky zdrojů o francouzské souslednosti časové, ale o tom, jak se chovat v té které situaci zhola nic. Stále platí, že nevím, co ještě nevím a hlavně, co mám znát a vědět, ale nevím a neznám, protože o tom nevím. Společnost má své kódy, kterými se každý její člen řídí. Nemám povědomí o tom, že by se takové příručky vydávaly.

Procvičovat a upevňovat

Tady by se dalo sázet na důslednost, píli a disciplínu. Jsem toho schopný a schopná ? Přiměji se k tomu, abych pracoval, pracovala na tom, co mě nebaví ? Najdu si čas, i když se mi nechce ? Neupevňuji si špatné návyky ? Pochopil, pochopila jsem všechno správně ? Vím, jak si z dané aktivity s minimem nasazení odnést maximum ? Není toto pravidlo zastaralé ? Odpovídá toto cvičení úrovni mých znalostí a potřeb? Jak si zajistím reaktivitu ?

Uvědomit si různorodost stylů a prostředí

To na začátku možná nemusí být podstatné. Později bude záležet na vaší situaci. Tady mám vážné pochybnosti, že by se bez průvodců dalo obejít.

Otevřít se jiné mentalitě

Patřím mezi ty, kteří vnímají a cítí. Tyto zkušenosti mě vedou k poznání, že se mentalita národa definuje jen těžko. Pokud jde o Francii, kolektivní vědomí a nevědomí jsou předurčena zejména válkami, revolucemi, kolonializmem, katolicizmem, ale třeba i artušovskými legendami a spoustou filozofických škol a směrů. Neustále se bojuje za něco a kvůli něčemu, často pro formu. Školství pěstuje formu a scholastiku. Také respekt vůči institucím. Uctívá se vzdělání a funkce. Je dobré se zajímat i o historický vývoj jazyka a regionální dějiny. Hodně vyčtete z beletrie. Na každém pak záleží, jaké má touhy a potřeby, v jakém prostředí se bude pohybovat a jakýma očima se na svět dívá. Jediná cesta k poznání mentality druhého je podle mne společný prožitek.