Za oknem usíná sychravý říjnový den, bělavé světlo zebe, nabírám hořkou vůni z posledního hrnku kávy a říkám si, že právě dnes je ten správný okamžik, abych se s vámi podělila o svou náklonnost k francouzským básníkům a básnířkám. Omlouvám se Hugovi, Rimbaudovi, Verlainovi a Beaudelairovi, že je tu vynechám, protože jsou vám jistě už dlouho velice dobře známí. Nechám spát i Ronsarda, Apollinaira nebo Marceline Desbordes-Valmor, po kterých sahám, když se mi zdá, že by svět potřeboval trochu krásy. Dám košem i čerstvějším francouzským básníkům jako jsou René Char, Yves Bonnefoy, Jacques Dupin nebo Philippe Jaccottet.
Teď, kdy se požitkářsky chumláme do hřejivé deky s horkou a voňavou dobrotou na dosah, možná s čtyřnohým nebo dvounohým mazlíkem na klíně, k vám vedu ty, kteří se v literárním světě teprve rozkoukávají, protože se nedávno vyklubali z básnického inkubátoru. A také dvě mladé ženy, které o ně pečují.
Trampolína a inkubátor pro začínající mladé básníky a básnířky
Na jaře 2020 se v hlavě Ariane Lefauconnier vylíhl nápad, jak jim pomoci. Při práci pro vydavatelstvi Bruno Doucey se na festivalech setkávala s mladými autory a autorkami básnických textů, kteří si s velkými obtížemi klestili cestu k publiku. Jak si asi dovedete představit, duše umělce je málokdy obdařena smyslem pro byznys. Příliš jim nepomáhá ani to, že se poezie ve Francii nepovažuje za lukrativní žánr.
A tak se v době, kdy svět ochromovala pandemie Covidu -19 — vzpomínáte si, že ?— se Ariane a Flora Monnin odvážily založit vlastní básnickou líheň. Nazvaly ji 10 pages au carré, česky Deset čtvercových stránek. Brzy pochopíte proč. Na rozdíl od tradičního formátu básnické sbírky dávají totiž svým chráněncům a chráněnkám rovnou příležitost publikovat na deseti stránkách čtvercového formátu souvislého textu. Vlastně se jedná o jedinou dlouhou báseň. A protože je inkubátor určený pro čerstvě narozená miminka, ani tito autoři a autorky nesmí být jiní. Musí jim být nejvýše 35 let.
Arianin a Flořin nápad spočívá také v tom, že jejich asociace slouží zároveň jako trampolína. Umožní básníkům a básnířkám odrazit se a dopadnout rovnýma nohama do knižního světa. 10 pages au carré dává tudíž pouze jedinou šanci publikovat. Pokud se autorovi či autorce v literárním světě zadaří a zalíbí, pomohou jim napojit se na francouzská vydavatelství. To nezní vůbec špatně, že ? Kdo jste frankofonní a píšete básně ve francouzštině, splňujete věkovou podmínku a toužíte představit se francouzskému čtenářstvu, směle se na Ariane Lefauconnier a na Floru Monnin obraťte.
A vy, frankofonní milovníci a milovnice francouzsky psané poezie, co máte chuť ponořit se do světa nekonformních a nekonvenčních veršů o naprosto obyčejných věcech z pera nádherně přidrzlých a zároveň křehkých mladých lidí, už víte, kde si jejich básničky můžete objednat. Všechny se prodávají za stejnou cenu 5 eur a poštovné. Doputují za vámi do celého světa a jsou k mání i v leckterých francouzských knihkupectvích.
Ačkoli můj článek nutně vyznívá jako reklama, a já se tím vůbec netajím, protože mám ráda i vydavatelky, i jejich projekt a jejich publikace prostě miluju, 10 pages au carré si vede dobře i bez mé tlačenky.
Ale jak byste se o nich jinak dozvěděli vy ?