C’est à moi. To je moje. C’est mon mari, ma famille. Ce sont mes enfants, mes filles. To je můj manžel, moje rodina, to jsou moje děti, mé dcery.
C’est à toi. To je tvoje. C’est ton mari, ta famille. Ce sont tes enfants, tes filles. To je tvůj manžel, tvoje rodina. To jsou tvoje děti, tvé dcery.
C’est à lui. To je jeho. C’est son père, sa mère. Ce sont ses parents, ses sœurs. To je jeho otec, jeho matka. To jsou jeho rodiče, jeho sestry.
C’est à elle. To je její. C’est son père, sa mère. Ce sont ses parents, ses sœurs. To je její otec, její matka. To jsou její rodiče, její sestry.
C’est à nous. To je naše. C’est notre père, notre mère. Ce sont nos parents, nos sœurs. To je náš otec, naše matka. To jsou naši rodiče, naše sestry.
C’est à eux. To je jejich. C’est leur père, leur mère. Ce sont leurs parents, leurs sœurs. To je jejich otec, jejich, matka. To jsou jejich rodiče, jejich sestry.
C’est à elles. To je jejich (ženský rod). C’est leur père, leur mère. Ce sont leurs parents, leurs sœurs. To je jejich otec, jejich, matka. To jsou jejich rodiče, jejich sestry.
V případě přivlastňování třetími osobami nelze rozlišit mezi « jeho » a « její ».
- Martin a un chien. C’est son chien. Martin má (jednoho) psa. To je jeho pes.
- Marie a un chien. C’est son chien. Marie má (jednoho) psa. To je její pes.
Mužské tvary MON, TON, SON se kvůli vázání užívají i pro feminina. Gramatický rod se tím nikterak nezmění.
- C’est une école. C’est MON école. To je (jedna) škola. To je moje škola.
- C’est un ordinateur. C’est TON ordinateur. To je (jeden) počítač. To je tvůj počítač.
- C’est une élève. C’est SON élève. To je (jedna) žákyně. To je jeho/její žákyně.