Co tu teď zahlásám do virtuálního světa, není zdaleka nic nového. Naopak, jde o jev tak rozšířený, že se mi jeví jako důležité vás před ním varovat.
Na psí uši, na kočičí svědomí vás zapřísahám, zkuste si z hlavy a z pusy vyhnat věty, kterými si bráníte ve snadném učení. Nejen francouzštiny.
O kterých větách je řeč ?
Podělím se o ty nejčastěji slýchané z mé sbírky.
- To nejde.
- To není možný.
- Nikdy mi to nepůjde.
- Nemám na jazyky hlavu.
- Jsem na jazyky naprostej debil.
- Mně to do hlavy neleze.
- To mi hlava nebere.
- Já se to za živýho boha nenaučím.
- To se nenaučím ani za sto let.
- Jsem plně blbej/blbá.
- To je na mě moc těžký.
- To nikdy nepochopím.
- To mi nejde na rozum.
- To si nikdy nezapamatuju.
- Jsem hrozná.
- To nedám.
- Já to hned zapomenu.
- To se mi určitě bude plýst.
- Tak to je strašný.
- To nemůžu.
- To nepřijmu.
- Na to nemám.
- To jo, ale …
Taky se vám zabydlely v mysli ? Máte v zásobě ještě jiné ? Tak je prosím nevytahujte. Jestli tam jsou, je to v pořádku. Nechte je na pokoji, nevěnujte jim pozornost, ať si žvaní, ať si bzučí, ony se časem zavrtají do nejzastrčenějšího koutku vaší myslivny a přestanou vám otravovat život.
Uvidíte, že se vám pak francouzština bude učit mnohem snáz. Proč ? Přestanete totiž plýtvat energií na myšlenkové vzorce, které nikomu nikdy nepřinesly nic dobrého.
Naučíte se francouzsky. Máte na to hlavu. Nasáváte to všechno, jako byste byli houba. Pamatujete si vše potřebné. Děláte pro to všechno, co je ve vašich silách a možnostech. Zvládáte. Posouváte se. Kvetete. Jste prostě dobří.
Kdo jiný než vy ?
Myslím na vás a držím vám palce.
Amicalement, votre Iréna