Kdo by neznal francouzskou vánoční roládu bûche v podobě polínka ? A také to, že Père Noël naděluje komínem a dárky nechává ve spodní části krbu ?
Asi to jsou modernější formy nadílky, která má základ v tradici vánočního polena.
Staří Germáni a Kelti uctívali v polenu oheň, který znamenal pro domácnost požehnání. Hřál, dával světlo a stmeloval.
Tradice, o které vám chci dnes vyprávět, se ve Francii pěstovala hlavně v Normandii a zaznamenal ji historik Marchandy žijící na přelomu 18. a 19. století.
Otec celé rozvětvené rodiny se svými syny a mužskou částí služebnictva se odebere do části usedlosti, kde odpočívají oharky z loňského vánočního polena, a za odříkávání modliteb je s úctou a respektem odnese ke krbu, kde čeká zbytek obyvatel usedlosti. Zatímco klečící otec odříkává Otčenáš, dva nejsilnější mládenci přitáhnou největší a nejsilnější kládu, kterou si rodina šetřila právě pro tuto příležitost. Musí hořet nejméně tři dny a tři noci. Proto se jí říkalo tréfeu nebo také tréfouet (trois feux = tři ohně). Děti napjatě čekají v koutě, zády k ohništi. Ve chvíli, kdy se poleno rozhoří, začnou ho prosit o dárky. A poleno je vyslyší : u každého z obou konců dřeva se objeví dobrůtky : perníčky, bonbony a kandované ovoce. Dali je tam dospělí obyvatelé domu, ale to děti zjistí, až budou sami jednou u ohniště nadělovat svým ratolestem.
Nepřekvapí tedy, že obrovské poleno bylo ve vánočním čase vítaným dárkem.
Hezká tradice, že ?
Pojďte se taky ohřát.
Krásný předvánoční čas vám vinšuju.
A bientôt ! 😊 Iréna