Základní charakteristika francouzského imperfekta
- Pojmenovává v minulosti děje a stavy, u kterých není důležité nebo možné určit přesně dobu a trvání (kdy, odkdy dokdy, kolikrát).
- Označuje tedy děje opakované (rutinu, tradice, zvyky) a neukončené.
- Výborně se hodí k popisu.
Jak si to představit konkrétněji ?
Zkuste si vzpomenout na to, co jste dělali loni v létě. Kdo si vede diář nebo deník, zalistuje a ví… Ví co ? Co je tam zaznamenáno : 1 .7. v 14h návštěva zubaře. 2.7. v 18h kadeřnice. 3.7. v 9h30 porada… To jsou události, které se skutečně staly, jsou doložitelné, pojmenujeme je pomocí passé composé (nebo v knihách passé simple). Ale co to ostatní ? Dýchali jste ? Spali jste ? Jedli jste ? Byli jste šťastní ? Unavení ? Jaké jste měly sny, obavy, touhy, přání ? Na koho, na co jste mysleli ? Jsou činnosti a stavy, které si nestíháme poznamenávat. Nebo jsou tak rutinní a samozřejmé, že pro to není důvod.Ale i ony byly. I ony se staly. Třeba jen v naší mysli. Z francouzského časoprostoru se nic neztratí, je dobré pojmenovat i časově nehmatatelné, neurčité, vágní … Co si jen tak klidně plyne …
Tvoření imperfekta
Z osoby NOUS přítomného času se odtrhne koncovka -ONS. Na její místo se pak přišroubuje koncovka imperfekta podle osoby. Koncovky vypadají a zní skoro všechny prakticky stejně. To je účel. Stejné koncovky, ale k jinému základu se přidávají ve tvarech kondicionálu. Budou se tedy určitě hodit.
Vybírám sloveso 2. třídy. Nechci, aby to byl vzor FINIR, chci změnu … tak třeba GRANDIR.
Grandir < nous grandissons < kořen imperfekta je tedy grandiss-
Koncovky imperfekta jsou pro všechna slovesa stejné.
- Je … Ais [é]
- Tu … Ais [é]
- Il, elle, on … Ait [é]
- Nous … Ions [ijõ]
- Vous … Iez [ijé]
- Ils, elles … Aient [é]
Výsledné časování slovesa grandir v imperfektu ve všech osobách tedy vypadá takto :
- Je grandissais
- Tu grandissais
- Il, elle, on grandissait
- Nous grandissions
- Vous grandissiez
- Ils, elles grandissaient
To je jedna cesta. Druhá, která mě napadá, je si zapamatovat tvar jedné osoby v imperfektu a ty ostatní si z ní pak odvodit (je grandissais < tu grandissais …)
Kromě slovesa être (j’étais) tvoří slovesa imperfektum pravidelně, tedy z osoby NOUS přítomného času.