V poště jsem našla tento e-mail:
Dobrý den, pravidelně čtu vaše články a velmi mi pomáhají. Proto se na vás dovoluji obrátit s prosbou o radu. Za několik dní mám skládat DALF B1, takže bych měla finišovat. Jenže se k tomu vůbec nedokážu dokopat, prokrastinuju, vztekám se na sebe, ale o to je to ještě horší. Mohla byste mi prosím poradit, co s tím ? Hrozně se bojím, že takhle u té zkoušky vybouchnu. Děkuji předem za každou radu. Srdečně zdraví Karolína.
I když jsem Karolíně odpověděla, jak nejlépe jsem v tu chvíli dovedla, zavalila mě na okamžik tíha zodpovědnosti. Jak můžeš jinému říkat, co má dělat, obzvlášť když o něm v zásadě nic nevíš ? To není jako vysvětlit pravidla souslednosti časové.
Na druhou stranu, podělit se tu o své zkušenosti by třeba mohlo toho, kdo na chvíli uvízl, pošťouchnout směrem, který ho vyvede z bryndy. Nakonec stejně funguje jen to, co si sami vyzkoušíme a zažijeme.
V Karolínině případě mi instinkt říká, že by se mohlo jednat o paniku ze zkoušky. Asi jí přikládá příliš velkou důležitost. Možná proto, že už dlouho náročnou zkoušku nedělala. Nebo její náročnost přeceńuje.
Určitě se na ni průběžně připravovala, teď půjde jen o to naladit se na pocit vítězství. Moji studenti vědí, že jediná možnost je tu zkoušku zkrátka udělat. Posílám je tam vyhrát. Znají metodu a mají natrénováno. Teď už jen ukázat, co je v nich nejlepší. Navíc to u nás chodí podobně jako u Indiánů : žena rodí a muž má porodní bolesti. A tak se za studenta třesu já a on si jde před komisi natřást peříčka. Funguje to.
Jestli se tedy Karolíně chvilkově nechce připravovat, může na den dva vysadit a jen si udržovat hladinku. Dovolit si to. Vychutnat si, že se fláká. Poslouchat francouzská rádia, číst tisk, pustit si zajímavý dokument nebo písničku, jen tak na pohůdku, ale pak se vrátit zpět ke svému harmonogramu.
Den před zkouškou už se neučit, ale zůstat v kontaktu s francouzštinou. Protáhnout si tělo, projít se v přírodě, povrtat se v záhonech, pomazlit se, upéct nebo uvařit něco dobrého. Vyhnout se rejpálkům, škarohlídům a sejčkům.
A večer si dělat radost.
Dát si lehkou večeři, pak se hezky naladit na noc.
Zapomenout na televizi i internet.
Jít do postele už kolem deváté, protože spánek skutečně blahodárný je mezi 22. – 2. hodinou.
A před spaním se vědomě zasnít. Procítit, jak ta zkouška bude báječná, témata zajímavá, zkoušející vlídní a hlavně jak náramný to bude pocit, až jí doručí zprávu o tom, že u DALFu uspěla. Zakusit už teď pocit štěstí, hrdosti a úlevy. Čáry máry abrakadabra a basta !
Pokud ale člověku chybí chuť celkově, to je pak jiná. Znamená to, že se mu život vychýlil z rovnováhy. Pak se hledá příčina. Jak se cítím ? Dýchám dobře ? Jím a piju dobře ? Hýbu se dobře ? Spím dobře ? Dělám, co mě těší ? Chodím ven ? Směju se ? Tancuju ? Zpívám si ? Tvořím ? Vyhledávám, co mi dělá dobře, a ty, se kterými se cítím dobře ?
Ale tady jistě uznáte, že je načase zmlknout. Chytrá horákyně ví, kam až může zajít.
Přeju vám, ať vás život baví, ať jste šťastní, zdraví, spokojení a laskaví, a těším se zase někdy na shledanou.
Mes amitiés, Iréna 🙂