Francouzsky s Irénou. Ve Francii se kočky a psi nemíchají.

Ty nejsi učitelka, Ireno. Ty jsi majitelka malé firmy. To přece nemůžeš srovnávat, „zareagovala kdysi moje známá Christine na moji poznámku, že obě učíme, a tak jsme učitelky. « Tohle přece jako typickej bobo musíš chápat, » hledala jindy moje spojenectví kamarádka Sandra a udivila mě, kam si mě zařadila. « Váš zaměstnanec dneska nepřijde ? Dneska je tu Madame sama ? » prohodil mezi řečí náš dlouholetý trhovec, aniž by si uvědomil, že mluví o mém muži. Všechny ty náznaky, poznámky, reakce vyplývají z jednoho : ve Francii jsme si rovni před zákonem, ale ne mezi sebou.

Třídní boj je znát na každém kroku.

A každý z nás patříme do své kasty.

Podle mluvy, tónu, dikce, držení těla, gest, stylu oblékání, obchodů, kde nakupujete, zboží, které si vybíráte, kaváren a restaurací, kam chodíte, podle místa, kde žijete, škol, které jste navštěvovali, povolání a profesionálního statutu jste si vybrali svůj tábor.

Tábory se respektují. Ale nemíchají se.

Nuance mezi nimi jsou pestré, ale stále platí :  společenské rozdíly existují a jsou znát všude.  

Nemusíte tuto hru hrát vědomě, ale měli byste vědět, že se hraje a že ji místní hrají s vámi.

Proto se vás před zahájením kurzu ptám, jaké je vaše vzdělání a povolání. Proto vám říkám, že není jedno, jestli si kupujete Figaro, Humanité nebo Libération.

Chci pro vás vybrat tu VAŠI francouzštinu, která by nejlépe odpovídala tomu, KDO jste a kým se chcete stát. Abyste se tu cítili doma.

Protože tady mají úrovně A, B, C podstatně jiný rozměr, než jste si asi představovali.

Když se jazyk učíte v kurzu pro cizince, ať už v ČR nebo tady, nejste připravováni k tomu, abyste se stali elitou, abyste měli stejné postavení jako ve vaší domovině. Jde o to, abyste se zařadili, našli si práci. Pokud chcete výš, musíte zamakat. V DELFu ten klíč není.

Ti, kteří se usadili v Belgii nebo ve Švýcarsku, s podobnou společenskou realitou aspoň počítají. Bohužel česká média a cestovky dál pěstují obrázek Francie jako země romantických a kultivovaných bonvivánů, kteří každého přijmou s otevřenou náručí.

Ano, takoví lidé tu žijí také. Ale i ti jsou součástí systému.

Přeji vám, ať se vám tu krásně žije.

Bon courage ! 🙂

A bientôt, Iréna

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Jak se naučit francouzsky. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

(Spamcheck Enabled)