Tento čas vyjadřuje:
Děj, který právě probíhá.
Je te parle et tu m’écoutes/ Mluvím s tebou a ty mě posloucháš.
Zvyk, děj, který se pravidelně opakuje.
Babou se lève à 6 heures du matin/ Babou vstává v 6h ráno.
Obecnou platnost.
Le soleil se couche tous les soirs/ Slunce zapadá každý večer.
Návod, radu.
Au feu, vous tournez à gauche/ Na semaforu zahněte doleva.
Prosbu, zdvořilý příkaz.
Vous voulez me suivre/ Pojďte za mnou.
Blízkou budoucnost.
Ce soir nous allons au cinéma/ Dnes večer jdeme do kina.
Blízkou minulost.
Vous m’attendez depuis longtemps ? Non, j’arrive seulement/Čekáte na mě dlouho ? Ne, teď jsem přišel.
Oživení minulého děje
(Prézent historický) Il faisait nuit. Soudain, on reçoit un ordre/Byla tma. Najednou dostaneme rozkaz.
(Žurnalistika) Les retraités partent déjeuner. Jeudi matin, les 44 adhérents (…) ont pris d’assaut l’autocar devant les emmener à Perruese pour un déjeuner spectacle. (L’Yonne républicaine, 23/11/2013, p. 14) Důchodci odjíždí na oběd. Ve čtvrtek ráno vzalo 44 členů organizace (…) útokem autobus, který je pak odvezl do P. na oběd s představením.
Přímá řeč
« Je te fais peur, luv ? » Elle voulait dire love mais prononçais luv comme le marchand de journaux à côté de la maison. (K. Pancol, Les écureuils de Central Park sont tristes le lundi, Albin Michel, 2010) « Bojíš se mě? » Chtěla říct love, ale pronesla luv jako trafikant odvedle.
Po spojce SI, pokud vyjadřuje skutečnou podmínku.
Si tu viens, je te donne à manger/ Jestli přijdeš, dám ti najíst. ( Podmínkové věty by si asi zasloužily samostatný příspěvek)
A jako obvykle si můžete naučené procvičit v malém cvičení. Klíč ke stažení je zde :reseni_uziti_prit_casu
Doplňte správný tvar slovesa v přítomném čase
- Depuis 2012 Babou VIVRE avec nous.
- S’il PLEVOIR, je RESTER au lit.
- Vous POUVOIR ouvrir la fenêtre, s’il vous PLAIRE ?
- On ne FUMER pas ici, Monsieur.
- Nous vous PRIER de nous répondre.
- Tu TRAVERSER cette rue, tu VOIR un immeuble blanc et tu y ÊTRE.
- Patrick n’AVOIR qu’ à sonner.
- Qu’en PENSER-vous ?
Bon courage et à bientôt, j’espère… 😉
Irena