Francouzsky s Irénou. Psaní čárky ve francouzské větě

Čárka ve francouzské větě zpravidla nemívá gramatickou funkci, ale souvisí s frázováním, naznačuje tedy čtenáři, kam má v řeči umístit pauzu a jakou intonaci má zvolit. Autor textu má tedy ve srovnání s češtinou poměrně velkou volnost. Přesto existují jistá pravidla, která je třeba respektovat.

Čárka se píše

  • Mezi několinásobnými souřadně spojenými větnými členy (VČ), nejsou-li spojeny spojkou et, ou, ni, pokud některý není zdůrazněn :
  • Babou a récupéré ses bouboules en aluminium, ses petites peluches, ses souris, bref tous ses jouets. = Babou si vytahala svoje kuličky z alobalu, plyšová zvířátka, myši, zkrátka všechny svoje hračky.
  • Před těmito spojkami, pokud jistý VČ zdůrazněn je (Camille ne veut partager ses bonbons ni avec Pierrot, ni avec Blandine. = Camille se nechce rozdělit o bonbony ani s Péťou, ani s Blandine), nebo jsou VČ v jiném poměru než slučovacím : C’est incroyable, et pourtant vrai. = To je neuvěřitelné, a přesto pravdivé.
  • Před et, když naznačuje zvrat v myšlenkovém sledu (Le samedi est le jour de courses, et toutes les caissieres s’en rendent compte. = Sobota je nákupní den a všechny pokladní si to uvědomují) nebo spojuje více než dva VČ za sebou (Et les clients, et les clientes, et les vieux, et les jeunes se poussent devant l’entrée à l’heure d’ouverture. = A zákazníci i zákaznice, staří i mladí se strkají u vchodu, když otevřou.)
  • Před zkratkou etc.
  • Za větou vedlejší, za níž následuje věta hlavní : Quand vous sortez de la chambre, vous éteignez la lumière. = Když vyjdete z pokoje, zhasnete.
  • Před příslovečné určení (ale povinnost to není): Sur la table, il y a mon chat. = Pod stolem je moje kočka.
  • Před výrazy typu en effet, alors, parfois, d’autres fois, toutes fois, à vrai dire atd.
  • Před  polovětnými konstrukcemi, které mají charakter příčestí/infinitivu : Arrivée au bout du coloir, elle se retourna. = Došla na konec chodby a otočila se.
  • Před vytčeným VČ, který je nahrazen zajmenem: Moi, je m’en fiche = M to je jedno.
  • Před a za připojený/vložený VČ, větu, vsuvku : Tu vas voir, et je te jure, tu vas le regretter.
  • Tam, kde nahrazuje vynechaný úsek (pauzu) : Vous êtes au courant pour le mariage de ma voisine ? – Moi, non. = Víte, že se moje sousedka vdává ? Já ne.
  • V dopise za oslovením. První věta začíná velkým písmenem: Cher André, Je te remercie de ta lettre…
  • V datu za názvem místa : Auxerre, le 15 juin 2013.

Čárka se nepíše :

  • Před větou vedlejší uvozenou spojkou que : Il faut que j’aille = Musím jít.
  • Před větou vedlejší předmětnou v nepřímé řeči a v nepřímé otázce : Je voudrais savoir s’il aime le film. = Chtěla bych vědět, jestli má ten film rád.
  • Před větou přívlastkovou, která je pro smysl věty hlavní nepostradatelná (určující) : J’ai frôlé la voiture qui a été garée près de la mienne. = Odřela jsem to auto, které parkovalo vedle.
  •  Mezi ukazovací zájmeno a zájmeno vztažné : Répète ce que tu viens de me dire. = Zopakuj, co jsi mi teď řekl.
  •  Po C’est … : C’est la semaine prochaine que je suis en vacances. = Dovolenou mám příští týden.
  •  Většinou po spojkových výrazech typu avent que, après que, aussitôt que, depuis que, dès que, pendant que, quand, lorsque, tant que, parce que, pour que, afin que, sans que, de sorte que, de manière que, de façon que, si atd.

Pomohl vám tento článek ? Budu ráda, když mi napíšete 🙂

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Francouzská gramatika, Jak se naučit francouzsky. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na Francouzsky s Irénou. Psaní čárky ve francouzské větě

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

(Spamcheck Enabled)