Francouzsky s Irénou. Proč se Francouzky s českými maminkami moc nekamarádí ?

« Tak nevím, Ireno, co dělám špatně. Bydlím tu už dva roky a ještě jsem nepotkala Francouzku, co by se mnou zašla na kafe. Na hřišti jenom nounou (babysitter), ženy manželových kolegů jako by se na mě dívaly skrz prsty. To mluvím tak hrozně ? », povzdechne si Maruška, mamka na plný úvazek.

Není sama. Za tím vším asi nespíš bude propast mezi oběma modely dvojího ženského světa.

Češka a Francouzka jdou jinou cestou.

Česká žena je fenomén.

Je rozhodnutá strávit na mateřské dovolené až čtyři roky. S narozením dalšího dítěte se doba strávená péčí o děti na plný úvazek protáhne až na desítku let. Často si to tak žena přeje : zůstat v domácnosti co nejdéle, aby se mohla dětem i manželovi věnovat naplno. Ty, které to nedělají nebo tak necítí, se pokládají za krkavčí matky a kariéristky. Společnost na tento trend reaguje : chybí jesle i hlídání. Před chvílí jsem si dala do vyhledavače heslo jesle v České republice, vypadly mi informace o vodstvu, daních, vlacích, vraždách…, ale o jeslích nic.

Francouzská žena je bojovnice. 

Bojuje za rovnoprávnost. Chce do práce co nejdříve. Chce být nezávislá na muži.

 Abychom obě lépe pochopili, vraťme se do 60. let.

Jiřina je vdaná a má dvě děti. Dvouletého Káju odvede do školky, šestiměsíční Alenku do jesliček. V pět ráno je tahá z postýlek, chystá snídani a svačiny, v půl šesté budí manžela, děti odtáhne do závodního zařízení, předá je soudružkám tetám, přeběhne dvůr fabriky, aby si včas píchla příchod, a vletí do kanceláře. Ve 14 :05 si odpíchne odchod, ale domů se zatím vrátit nemůže, musí na schůzi ROH. V 16h táhne děti k řezníkovi, který jí pod pultem schoval kilo vepřové kýty na nedělní oběd, cestou musí stihnout nakoupit, než jí zavřou. Modlí se, aby ještě měli chleba. Nákup a děti dovleče domů, zatopí, honem si uvaří pátého turka, aby neusnula vestoje, připraví všem věci na druhý den, dá mužíčkovi pivo do chladničky, uklidí po všech nádobí a poházené oblečení, nakrájí chleba, ohřeje párky, umyje nádobí, uloží děti, přečte jim pohádku, vzbudí muže na zprávy, v 19:30 s ním zasedne k televizi, v 20h usne u Ženy za pultem. Koncem měsíce zvládá přesčasy kvůli uzávěrce. Manžel lítá po schůzích a služebních cestách. Co s dětmi ? Vrazit je sousedce ? Kamarádce ? Marta z práce má babičku v důchodu, ta se má ! V sobotu po práci všechno připravit, aby mohli hned vyrazit na chatu, v neděli vybalit, vykoupat děti i sebe, vyžehlit, navařit na týden dopředu. U Angeliky sní o tom, že nemusí do práce, jako markýza andělů bude krásná, upravená a svůdná plést mužům hlavy a nechat se od nich hýčkat. Chce pracovat jen na jednu směnu. DOMA.

Térèse je vdaná a má dvě děti. Chtěla by studovat, zajímají ji přírodní vědy. Ale musí být rozumná. Je jen žena. Naštěstí má hodného, slušného muže. Antoine je hlavní účetní, má dobrý plat, zajistí ji i děti. Térèse ráno vstane v pět hodin, zatopí, připraví snídani a svačiny, vypraví muže do práce. Dnes ho čeká náročný den, nesmí ho tedy rozčílit nepříjemnými zprávami, ani nemístnými řečmi. V sedm běží na trh a k pekaři. V osm přijde pomocnice, budou vyvářet prádlo. Musí také rozvařit oběd, postarat se o děti. Půlroční Amélii rostou zoubky, špatně spinká, dvouletý Pierre už se učí číst, psát a počítat. V neděli přijdou hosté, muž se před nimi bude chtít ukázat, Pierrot mu nesmí udělat ostudu. Byla by to hlavně její chyba. V poledne přijde Antoine na oběd, přesně ve 12 :10 chce zasednout ke stolu. Vše musí být tak akorát, děti i ona upravené a vzorné. U stolu se nemluví, tatínek si potřebuje odpočinout. Po obědě pro tatínka silná černá káva, doutník a malá siesta na kanapi. Ve 13:10 se muž vrací do úřadu, ona si bude moct na chvilku vydechnout u nádobí. Děti spí, bude se tedy věnovat šití záclon. Jakmile se probudí, oblékne je a půjdou do parku. Doma musí být nejpozději v 16h, aby se stihla připravit na manželův návrat. Nemá rád, když se kolem něho uklízí a pobíhá. V 17 :10 tedy chce Antoine svůj klid u odpoledního čaje, pak do 18h odpočívá. Ona v tu dobu chystá večeři. Kolem 19h přicházejí manželovi přátelé na malý aperitif ; když přijdou s manželkami, musí jim dělat společnost. Jindy chystá sebe i děti na přátelskou návštěvu u jiné rodiny. Musí se střídat. Společenský život je nutný. Po večeři se muži baví o ekonomice a politice, ona poslouchá a sní o tom, že by chtěla být muž, mít práci, vzdělání, svobodu, něco vytvářet, něco dokázat. Volit ? Co je to za nápad ? ! Politika je přeci jen pro muže. Kdo je ona? Nikdo. Co dělala celý život ? Nic… Je přece vdaná. U večerních zpráv si říká, že tomu by přece rozuměla také. Bohužel si to jako žena musí nechat pro sebe. Chce PRACOVAT JAKO MUŽ.

V květnu 68 Francouzky vytáhly do ulic a vybojovaly si právo volit, pracovat, řídit auto, otevřít si vlastní účet bez souhlasu manžela. Skoncovaly s vařením a domácími pracemi. Ať to teď dělají muži ! Je rovnoprávnost ! Jejich boj trvá. Rvou se za rovnost pracovních příležitostí a platů.

V listopadu 89 Češky vytáhly do ulic a klíči si vyzvonily dlouhou mateřskou dovolenou.

A teď se jejich dcery sejdou. Navzájem se nechápou, neznají příběh té druhé, neprožily to samé.

Mohou si ty dvě porozumět ?

Mé zkušenosti mi říkají, že ano.

Češka a Francouzka jdeme jinou cestou. Ale máme stejný cíl.

Každá sice máme různou minulost, ale chceme to samé : být šťastné a dělat šťastnými druhé. To je podle mne role ženy : milovat, pečovat, tvořit a zkrášlovat svět kolem.

Po česku, nebo po francouzsku ?

A není to jedno ? Nejlíp spolu.

Bon dimanche à tout le monde ! Krásnou neděli všem !

Iréna

Příspěvek byl publikován v rubrice Jak se naučit francouzsky. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

(Spamcheck Enabled)