Bonjour à toutes et à tous!
Místo úvodu vám chci vyprávět krátkou anekdotu.
Na čerpací stanici se obsluha ptá zákazníka: „Tankoval jste, pane? “
„Jo. Netankoval,“odpoví zákazník.
„Tankoval?“ na to obsluha.
„Jo, netankoval,“ na to zákazník.
„Tankoval nebo netankoval?“ znovu obsluha.
„Netankoval,“ znovu zákazník.
„Aha, takže netankoval,“ uzavře obsluha.
„No, netankoval,“ potvrdí zákazník.
A to celé se bude opakovat tak dlouho, dokud se český zákazník nenaučí reagovat tak, aby mu francouzská obsluha rozuměla, nebo dokud francouzské obsluze nedocvakne, že český pán myslí NE, i když říká JO.
OUI, NON, SI? Jak to funguje?
Mechanismus jistě znáte.
Pokud souhlasíte, odpovídáte na kladnou otázku OUI, na zápornou NON.
Vous avez pris de l’essence, Monsieur? < Oui, j’ai en pris pour 50 euros.
Vous n’avez pas pris d’essence? < Non, je n’en ai pas pris.
Pokud nesouhlasíte, na kladnou otázku odpovídáte NON, na zápornou SI.
Vous avez pris de l’essence, Monsieur? < Non, je n’en ai pas pris.
Vous n’avez pas pris d’essence? < Si, je n’en ai pris pour 50 euros.
V praxi má ale Čech tendenci reagovat jako zákazník z anekdoty.
V čem je jádro pudla?
To bych také ráda věděla. Mám podezření, že se za tím vším schovává reflex, zvyk přitakat: Ano, máte pravdu, není to tak. Ano, máte pravdu, je to tak.
Také trochu mate český výraz NO. Francouzi ho pokládají za NON.
Jak z bryndy ven?
Zkuste si zvyknout na pomocná slůvka, se kterými si spojíte určitý typ reakce. Například:
Vous avez pris de l’essence? <Bien sûr que non, je n’en ai pas pris.
Vous n’avez pas pris d’essence? <Mais si, je n’en ai pris pour 500 euros.
Vous avez pris de l’essence? <Oui, oui, je n’en ai pris pour 500 euros.
Vous n’avez pas pris d’essence? <Non, non, je n’en ai pas pris.
A když se vám ani tak nepodaří si zvyknout a budete dál reagovat po česku, svět se nezboří. Nakonec si to s francouzským protějškem jistě vysvětlíte. A třeba z toho vzejde další historka k vyprávění…
Je vous souhaite une très bonne journée, Iréna