Francouzsky s Irénou. O francouzských restauracích, hospůdkách a kavárnách.

„Všude se říká chvála o francouzské gastronomii, tak jsme se s manželkou těšili, jak si zajdeme do restaurace, ale čekaly nás jenom zavřené dveře, byla jedna odpoledne a restaurace zavřená. Máte tam pěknej b… ,“ stěžuje si Pepa. A protože se hořká zklamání z francouzského pohostinství nahromadila, napadlo mě se s vámi podělit o několik fíglů, abyste si pobyt ve Francii krásně užili a vzpomínali na nás v dobrém.

Restaurace není brasserie.

Francouzská restaurace je místo, kam si jde člověk vychutnat mimořádnou životní událost u dobrého jídla, slavnostně oblečený a naladěný. Je připravený si to náležitě užít a pořádně za ten zážitek zaplatit.

Proto jsou restaurace zpravidla otevřené jen večer, některé jen v pátek a v sobotu, mnohdy jen na rezervaci. Nedivte se tedy prosím, když vám vaši francouzští známí řeknou, že do restaurace zajdou málokdy, protože je to pro ně příliš drahé.

Další  charakteristický rys  je povinnost objednat si celé menu, od předkrmu po moučník. Nápoje se podávají tak, aby podtrhly chuť pokrmu. K luxusu patří vybrané chování. Dámy mohou dostat jídelní lístek, kde nejsou uvedené ceny.

Pokud si zajdete do tzv. restaurant gastronomique, ochutnáte spoustu miniaturních chodů originálních kulinářských kreací, které mají okouzlit a překvapit oko, nos a chuťové pohárky. Žaludek nenaplní.

O placení se nemluví, účet vám přinesou diskrétně schovaný v lecčems: v deskách, na tácku pod ubrouskem atd. Spropitné je zahrnuto, to platí pro jakékoli pohostinské zařízení.

Zatímco restaurace je nobl, brasserie je populaire, lidová. To ovšem neznamená, že se musí nutně jednat o pajzl čtvrté cenové. Spousta z nich jsou vyhlášené svou kuchyní, oceněné hvězdičkami, mají slavnou minulost. V brasserie to žije, od rána do noci, najíte se a napijete v kteroukoli denní dobu, dáte si, co chcete, klidně můžete strávit celý den až do zavíračky u jedné kávy. Kdyby vzal Pepa ženu do brasserie, asi by se do České republiky nevracel zklamaný.

Café je hodně široký pojem, který zahrnuje všechna lidová zařízení: bistra, brasserie, crêperie (palačinky na slano i na sladko), bary, sushi bary, fast foody. Platí stejná zásada: otevřeno celý den, pojíst se dá kdykoli. Pokud jde o nabídku a ceny, zorientujete se podle venku vystavených jídelních a nápojových lístků.

Pokud se jdete najíst, neusazujte se sami. Počkejte na číšníka.

Nečekejte, že vám bude po vaší objednávce obsluha něco sama nabízet, bylo by to neslušné. Jestliže si chcete něco přiobjednat, přivoláte ji.

Když máte málo času a jdete jen na něco rychlého, dejte si to na baru.

To samé, jestli se vám po jídle chce popít a poklábosit. Uvolněte stůl a pokračujte na baru.

Po moučníku vám obsluha nabídne kávu: signál, že je vhodný moment požádat o účet.

Dobrý ukazatel domácí kuchyně je velice nízká nabídka jídel a ručně psaný lístek. Tam se skutečně vaří, tam vám jen neohřejí polotovary z hypermarketu.

Kdo se chce dobře a levně najíst, dává si tzv. formule (předkrm + hlavní jídlo & všechny tři chody & hlavní jídlo + moučník) a vybírá si z navržených jídel.

V mnohých zařízeních reagují na zákony proti plýtvání tím, že nabízejí různě velké porce : jako velikost oblečení. Jinde vám nedojedené zabalí s sebou.

Kdo hledá luxusní kávy a čaje a cukrovinky, zajde do salon de thé. Café nemusí odpovídat české představě o kavárně, tradičně je to místo na malou černou silnou kávu, cigaretku, panáka, noviny a kus řeči.

Většina pohostinství mívá zavřeno v neděli, v pondělí a o svátcích. Platí o službách obecně.

Cafétéria je bufet, rychlé občerstvení v nákupních zónách a na benzínkách.

Tak snad jsem nezapomněla na nic podstatného. Když tak se ozvete, že?

Je vous souhaite un excellent séjour en France! 🙂

Et une très belle journée, Iréna

Příspěvek byl publikován v rubrice Jak se naučit francouzsky. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

(Spamcheck Enabled)