Francouzsky s Irénou. O běhu a francouzštině aneb 10 kroků, jak ven z krize.

Zhruba před čtvrt rokem jsme začali běhat. Slyšela jsem o blahodárných účincích běhu na tělo i na duši, o euforii, o pocitu, že se jeden vznáší. Chtěla jsem to. První vyběhnutí mě strhlo. Bylo to nové, já se cítila ve formě, nasadila sprint a nechala svého parťáka daleko za sebou, ať si srabácky poklusává, dědek. A můj souputník neříkal nic, jen se usmíval pod vousy. Nazítří jsem se sotva vlekla. Druhý běh mě zklamal, třetí taky, do čtvrtého se mi už ani nechtělo. Nebaví, netěší, nic dobrého nepřináší. Nic pro mě.

Zatímco můj muž v klidu střídal klus s chůzí, já chtěla lámat rekordy. Zatímco on v cíli hlásil, že by si dal pár kilásků navrch, já tajně plivala plíce. Proč se na to nevykašleš ?! řvalo to ve mně.

No jo ? Proč vlastně ?

A tak jsem to udělala. První krok a pak devět dalších, které mě vyvedly z krize.

Chci se tu o ně podělit s vámi, kteří jste momentálně uvízli ve slepé uličce francouzštiny a hledáte cestu, kudy a jak dál.

 1. krok: Couvněte o krok

Když to nejde dopředu tudy, nemá smysl se vysilovat a zarytě se snažit prorazit hlavou průchod v betonové zdi. Z toho si jeden přivodí přinejlepším pořádný bolehlav. Lepší je  ustoupit o malinko tam, kde už to znám, a odtud, s odstupem, sledovat, co mám před očima. Ne, co si myslím, že vidím. Co tam skutečně je/není. Já v takové chvíli poslouchám alter ego, protože sama vidím buď růžově, rudě, nebo černě.

Říká mi : Koukni, co už jsi dokázala. Co jsi investovala. Co jsi získala ? Co jsi se naučila ? Co ti to vzalo ?

Stačí ti to ? Fajn, tak toho nech a jdi jinam.

Chceš víc ? OK. Ale tato cesta už dál nevede, asi musíš někam zahnout, asi jsi přehlédla křižovatku.

Pěkně si sepíšu pro a proti. Pak na sebe nechám působit moment, který bych asi zažila hned poté, co bych všechno zahodila. Pocítím úlevu, nebo podivný stesk ?

 2. krok : Změňte přístup. Převezměte zodpovědnost. Musíte, nebo chcete ?

Kdo chce, abych to dělala ? Šéfka ? Kamarádka ? Partnerka ? Chci to JÁ ?

ANO ! Třeba i kvůli šéfovi, kamarádu či partnerovi, ale hlavně kvůli SOBĔ.

NE ! A proč bych měla? Proč dál plýtvat časem, silami a penězi na to, co ve skutečnosti nepotřebuji ? Proč se místo francouzštiny nevěnuji něčemu smysluplnějšímu ?

Kdo rozhoduje o mém životě ? Jen já SAMA.

Cítíte ten posun ? Ten příval energie ?

Kdo chce dál, ten se zastavit nenechá.

Kdo nechce, toho může vláčet deset párů volů.

3. krok : Přestaňte mudrovat a konejte

Jakmile pocítím chuť a odhodlání, mám nutkání něco udělat. Co ? Nevím. Prostě NĔCO ! Dál bilancovat už je zbytečné. Chce se mi přestat přešlapovat a skočit.

Ale CO dělat, když nevím, kudy dál ?

COKOLI, co se vám líbí, co vám dodá jistotu a sebevědomí.

Naučte se básničku, přečtěte si článek, povídku nebo jen příbalový leták, poslechněte si písničku a naučte se slova nazpaměť, zopakujte si synonyma, časujte slovesa… Cokoli, co se vám chce a co vás cvrnkne do nosu.

4. krok : Přiznejte si, že jste se ztratili. A počkejte na Bílého králíka.

Kde jsem ? Nevím. To tvrzení osvobozuje a zároveň ukazuje směr. Buď se sami někudy vydáme, nebo se necháme najít. Už jen fakt, že hledáme pomoc, stačí, abychom si pomohli a dostali se do proudu.

 5. krok : Respektujte rady, ale zařiďte se podle svého

Nikdo nás nezná tak dobře jako my sami. Znovu nastává čas otázek : Co potřebuji ? Co je naopak zbytečné ? Čeho využít ? S čím se naopak smířit ? Dokdy ? Odkdy ? Jak často ?

Je užitečné si maximálně přesně definovat cíle a podmínky. Kdo chce skládat DALF, musí intenzivně makat několik hodin denně a zvládnout francouzské studijní metody. Maminka malých dětí má jiné podmínky k studiu než svobodný student. Krajan žijící ve frankofonní zemi a v permanentním kontaktu s řečí má jiné potřeby než nadšený turista. Univerzitně vzdělaný překladatel má jiný cíl než majitel cestovní kanceláře. Plachý člověk nepostupuje stejně jako ten, který se mezi lidmi cítí jako ryba ve vodě.

 6. krok : Odhoďte zátěž

Férové odpovědi vám pomohou zbavit se nepotřebného, neefektivního a neužitečného. Dají vám sílu a prostor na potřebné, efektivní a užitečné. Tedy to, co jediné vede k cíli.

 7. krok : Nic nečekejte. Nesrovnávejte se. Závoďte jen sami se sebou

Pamatujete se na mé iluze o běhu? Nepomohly mi ani ty bláhové o euforii a křídlech, ani ty temné o hnusu a vlastní neschopnosti. Ačkoli, svým způsobem přece. Díky nim jsem pochopila, že běh je jen běh. Nic víc. Nic nečekám, vypnu mozek a nechám tělo, ať převezme vedení. Někdy to jde líp, jindy hůř, ale pokaždé se posunu o kus dopředu.

S francouzštinou je to stejné. Zbytečné si opakovat, že je ten čas těžký, že ani šprtka Marča ho nezvládla, že jsem blbec, na jazyky vůbec nejsem, nikdy na to mít nebudu. Prostě to zkuste. Nejde to tak ? Zkuste to jinak. Nejde to teď ? Pusťte se zatím do čehokoli jiného.

Vždycky potkáte ty, kteří mluví, píší a rozumí líp než vy, postupují rychleji, umí a vědí víc. Vždycky tak dobří nebyli. Stresovat se srovnáváním s druhými zbytečně vyčerpává. Postupujte vlastním tempem. Ale sledujte, jak to dělají oni. Co a jak dělají, že jsou tak úspěšní ? Zkoušením si ověřte, které jejich fígle a návyky se hodí vám.

 8. krok : Obklopte se lidmi, co vám dodají kuráž. Opřete se o to, co vás podrží

Říkají vám, že je nemožné uspět ? Proč je posloucháte ? Lítala letadla odjakživa ? Kdyby Wrigthovi poslouchali radílky s tzv. zdravým rozumem, jezdili bychom dál v drožkách a na žebřiňácích. Nebo spíš by jim prvenství vyfoukli jiní.

 9. krok : Soustřeďte se na cestu. Když nemůžete, zpomalte. Hlavně nezastavujte

Je dobré mít cíl. Ale v životě se všechno do detailu naplánovat nedá. A nedodržení stanoveného plánu vede k deziluzi, sebe/obviňování a chuti všechno zahodit. Raději se maximálně soustřeďte na aktivitu, kterou provádíte TEĎ a TADY. Vzhledem k momentálním podmínkám a vaší kondici. Je naprosto v pořádku věnovat se nemocnému dítěti. Je normální přijmout a dokončit urgentní zakázku. Nebylo by moudré odmítnout pozvání na kongres. Jste unavení ? Naberte sílu odpočinkem.

Plán pak přizpůsobte novým okolnostem a zpomalte. Všechno případně doženete později, až vám to situace dovolí. Nemáte sílu a čas na gramatická cvičení ? Nevadí, udělejte jen jedno. Nebo si pusťte oblíbený film v původním znění. I tak jdete dopředu.

 10. krok : Buďte za krizi rádi

Možná to zní masochisticky, ale jsem za krize vděčná. Úspěchy jsou příjemné. Jako odměna za nalezené řešení, za zdolaný vrchol, za rozlousknutý ořech. Jako slastný odpočinek po náročné práci. Ale pokud se delší dobu nic neděje, je to znamení, že lenivím a krním. Nebo že se dalšího růstu bojím.

Jako když řeka přestane proudit a stane se z ní bahnitý, smrdutý kačák.

Krize je signál, že přišel čas na změnu. Že máme vstát a jít dál. Výš. A že na to máme.

Kdo se včera nevzdal, je dnes lepší, než byl včera. Kdo se nevzdá dneska, bude zítra zase o kousek dál.

 A v jaké fázi je teď moje běhání ? Začínám si ho užívat. Zvládám celou trasu poklusem, vychutnávám si ranní ticho a vůni čerstvého dne, překonávám odpor k chladu a vlhku a taky touhu polenošit si s knížkou, plíce už neřvou o milost… Docela to jde. Ale ještě nelítám. Zatím.

 A co vy ? Posunuli jste se ve francouzštině o krok dál ? O dva ? O pět ? O celých deset? To mě moc těší. Jen tak dál. Držím palce. 🙂

Irena

Příspěvek byl publikován v rubrice Jak se naučit francouzsky. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

(Spamcheck Enabled)