Imperfektum je jeden z minulých časů, který vznikl a byl rozvíjen, aby pojmenoval minulé děje, u kterých není žádoucí akčnost a dynamika.
Jak si to představit konkrétněji ?
Zkuste si vzpomenout na to, co jste dělali loni v létě.
Kdo si vede diář nebo deník, zalistuje a ví… ví co ? Co je tam zaznamenáno : 1 .7. v 14h návštěva zubaře. 2.7. v 18h kadeřnice. 3.7. v 9h30 meeting… To jsou události, které se skutečně staly, jsou doložitelné, pojmenujeme je pomocí passé composé (nebo passé simple).
Ale co to ostatní ? Dýchali jste ? Spali jste ? Jedli jste ? Byli jste šťastní ? Unavení ? Jaké jste měly sny, obavy, touhy, přání ? Na koho, na co jste mysleli ?
Jsou činnosti a stavy, které si nestíháme poznamenávat. Nebo jsou tak rutinní a samozřejmé, že pro to není důvod.
Ale i ony byly. I ony se staly. Třeba jen v naší mysli.
Z francouzského časoprostoru se nic neztratí, je dobré pojmenovat i časově nehmatatelné, neurčité, vágní … Co si jen tak klidně plyne …
A přesně k tomuto účelu bylo stvořeno imperfektum : monotonní, neurčité, táhlé …
Dá se bez něj mluvit ? Ano ! Jako se dá chodit jen v jedněch riflích.
Jak se tvoří tvary imperfekta ?
Z osoby NOUS přítomného času se odtrhne koncovka -ONS. Na její místo se pak přišroubuje koncovka imperfekta podle osoby. Koncovky vypadají a zní skoro všechny prakticky stejně. To je účel. Stejné koncovky, ale k jinému základu se přidávají ve tvarech kondicionálu. Budou se tedy určitě hodit.
Vybírám sloveso 2. třídy. Nechci, aby to byl vzor FINIR, chci změnu … tak třeba GRANDIR.
Grandir < nous grandissons < kořen imperfekta je tedy grandiss-
Koncovky imperfekta je dobré naučit se jako báseň (další v pořadí, že ? 😉 )
- Ais [é]
- Ais [é]
- Ait [é]
- Ions [ijõ]
- Iez [ijé]
- Aient [é]
Výsledné časování slovesa grandir v imperfektu ve všech osobách tedy vypadá takto :
- Je grandissais
- Tu grandissais
- Il, elle, on grandissait
- Nous grandissions
- Vous grandissiez
- Ils, elles grandissaient
To je jedna cesta.
Druhá, která mě napadá, je si zapamatovat tvar jedné osoby v imperfektu a ty ostatní si z ní pak odvodit (je grandissais < tu grandissais …)
Kromě slovesa être (j’étais) tvoří slovesa imperfektum pravidelně.
Bon ! Pro dnešek vás nechám na pokoji, v klidu vstřebávejte, a tom, jak konkrétně imperfektum užít v běžném životě, vám popovídám příště. Třeba zítra ?
Bonne journée ! 😊 Et à très bientôt, Iréna