Francouzsky na Skype. Začnu mluvit, až budu mluvit perfektně

Odpoví (řekněme) Klára na mou otázku, co jí brání komunikovat. Představím si, jaké by na světě zavládlo božské ticho, kdybychom se všichni zachovali jako ona. Asi jsem se zasnila na příliš dlouho, protože mi povídá: “Proč nic neříkáte? Řekla jsem něco špatně?”- “Ne, ne, naopak. Taky budu mluvit, až budu mluvit perfektně.” Překvapeně se na mě zadívá a pak se rozesměje.

Tím začala naše spolupráce. Daly jsme se do hledání odpovědí na mnohá proč. Také si vyprávěly historky. Já o sousedovi, kterému jsem nevědomky pochválila hajzlíky (choittes) místo štěňátka (chiot), ona zavzpomínala na špatně obarvenou hlavu jedné zákaznice. Shodly jsme se, že kdybychom byly dokonalé, neměly bychom se čemu chechtat. Že jsme ty trapasy přežily a naše oběti také. A že těm omylům a kiksům vděčíme za moc. Nebýt jich, nic jsme se nenaučily, nikam se neposunuly. Mistrovství se zkrátka piluje.

Kláře patří můj obdiv: na svůj strach z chyb vyzrála, dnes mluví plynně a na francouzštině dál pracuje.

A co vy? Překonáváte podobnou překážku? Zkuste si poradit jako Klára :

Bojíte se, že se v hovoru ztrapníte ? Proč ? Co nejhoršího se může stát?

Když z vás nevypadne ani slovo, jak se cítíte?

Vzpomínáte si, jak jste si poprvé sami koupili zmrzlinu? Jak vám bylo ?

To, s čím se teď potýkáte, je obtížné a svazující. Strach je velmi silná brzda. Navíc často rozumově víme, že nemá opodstatnění, přesto tu je, je reálný a ovládá nás.

Čím inteligentnější a vzdělanější jsme, tím hůř tento stav můžeme snášet. To přece zvládne každé malé děcko ! A tak se přidají výčitky a pocity viny. Srovnáváme se s ostatními a říkáme si, v čem jsme horší.

Zkusme to jinak.

Představte si, že svou trému nepřekonáte. Co se stane ? Nic zvláštního. Zůstane ve vás, možná i trošinku povyroste, a vy zase nedostanete to, co jste chtěli.

A když trému ovládnete? Nebude to snadné, ale na konci vás čeká přinejmenším nádherný pocit úlevy a zadostiučení.

Kdo si vybral druhou cestu, asi čte dál a přemýšlí jak.

• Postupujte pomalinku.
• Představte si sami sebe jako hráče-hrdinu vyslaného na zábavnou misi.
• Vyberte si někoho, kdo je vám milý a sympatický. Začněte tím, že ho místo pozdravu obdarujete lehkým úsměvem nebo kývnutím hlavy.
• Pak se odhodlejte říct mu  bonjour . Pokud to nezvládnete dnes, nevadí, zítra to určitě půjde. Ale dlouho misi neodkládejte, ztratili byste odvahu. Lepší je nadechnout se a skočit.
• Myslete na odměnu, kterou si předem slíbíte. A opravdu se odměňte. Akční hrdina pak bude mít větší chuť pustit se do náročnějšího úkolu. Třeba koupit pečivo v pekárně.
• Ideální objekty mise jsou prodavačky nebo trhovci. Za celý den se před nimi vystřídá tolik lidí, že si nějakého zaškobrtnutí ani nevšimnou. A kdyby ano, akční hrdina se usměje a dělá jako by nic. A potěší ho, že díky němu bude moct prodavačka vykládat veselou historku svým blízkým. A rozesmát – to neumí každý!
• Misi pak analyzujte : Získali jste, co jste chtěli ? Bravo ! Soused neodpověděl ? Třeba neslyšel nebo byl myšlenkami jinde nebo pozdrav jednoduše nečekal. Dejme mu druhou šanci. Stále nic? Tak si asi nechce povídat. Nevadí, vybereme jiný objekt.
• V každém případě v misi pokračujte.

Allez hoplà ! Vstávat a do terénu ! Vy na to máte! Kdo jiný než vy? 🙂

Myslím na vás a držím vám palce 🙂

Amitiés, Iréna 🙂