Francouzsky s Irénou. Francouzské předložky à a de

Obě předložky si jsou významem velice blízké, jsou součástí mnohých ustálených spojení i vazeb, které se cizinec snaží naučit nazpaměť, což se mu nikdy nemůže naprosto podařit. Vše se totiž v příručkách nalézt nedá. Stojí tedy zato hledat jinou cestu : cestu jazykové logiky.

Pokud vás jako mne baví sledovat historický vývoj francouzštiny, asi už jste zjistili, že užití těchto předložek se v různých dobách liší v závislosti na změnách v myšlení jazykových uživatelů.

Ještě v renesanční francouzštině neexistuje ustálené pravidlo a není nijak vzácné, když autor předložku vynechá docela. Např. pro vyjádření vlastnictví bylo možné ještě v 16. stol. napsat : les fils Aymon/les d’Aymon/les fils à Aymon, aniž by se některá z variant pociťovala jako nespisovná.

Dictionnaire des difficultés de la langue française Larousse z roku 1971 povoluje vyjádření vlastnictví s à s tím, že tato vazba ve spisovném jazyce zastarává, ale v hovorové formě se připouští (un chien à lui). To je odpověď na častý výskyt této formulace v nespisovné řeči. Je to vlastně jazyková fosilie, která dnes sice není povolena dokonce ani v hovorovém jazyce, to ovšem neznamená, že z řeči jen tak vymizí.

 

V současné FJ obě předložky vyjádřují vlastnictví, ale byly jim rozděleny pravomoce :

À upřesňuje: à qui ? (komu): J‘ offre un cours de français à Mlle Vanickova.

DE : de qui ? de quoi ? (čí, z koho, čeho): Le cours de cette Mademoiselle s’effectuera bientôt.

 

Podobná situace nastává u určení druhu či vlastnosti, přičemž

À upřesňuje účel (na co ?): un verre à vin = sklenice na víno,

zatímco DE obsah  (čeho ?): un verre (plein) de vin = sklenice (plná) vína.

 

Ale proč se tedy neříká « robe à soirée », « usine à chocolat » nebo « pain de chocolat» ?

 

Abychom našli uspokojivou odpověď, musíme pochopit logiku francouzského myšlení a vyjadřovací možnosti FJ :

«robe de soirée » nejsou šaty z večírku, ale ani šaty na večírek, jak máme tendenci interpretovat, ale « večerní šaty ». Spojení DE SOIREE je tedy obyčejné přídavné jméno( lze nahradit « pour »)

Stejně « usine de chocolat » (čokoládovna)= « usine où on fabrique du chocolat = pour fabriquer du chocolat »

«pain au chocolat» není čokoládový, tj. celý z čokolády, ale s čokoládou. Lze tedy nahradit

předložkou « avec ».

 

Předložka À označuje čas, který NAstává (kdy), a dokdy, předložka DE ODkdy »

Viens à midi et demi. = Přijď na/v 12 :30. (uvědomte si, jak Francouzi vnímají čas — viz hodiny a minuty : přičítání += NA ; odčítání – = OD, myslete také na francouzskou dochvilnost : tady se skutečně chodí NA šestou, tj. cca 6 :10, ne v 6 :00)

Je travaille du matin au soir. = od rána do večera.

Il est parti à 6 heures du matin.= na šestou (z toho) rána

 

Předložka À označuje místo KAM,KDE v tom nejobecnějším významu a JAK DALEKO. Předložka DE říká ODKUD.

Il a fait un séjour à la montagne, à la campagne, etc. = na horách, na venkově atd. ve smyslu « ne jinde ».

J’ai mangé au restaurant (non chez moi).

J’habite à 150 km de Paris. = (na) 150 km od P.

J’habite à deux heures de Paris.= (na) 2 hodiny od P.

Je viens de Prague. = z P.

Malik est issu d’une famille nombreuse. = pochází z …

 

Obě předložky také vyjádřují nástroj a prostředek :

À : pokud nástrojem není část těla

Ecrivez au crayon. = avec crayon. (podle stejné jazykové logiky také « à la main »)

J’y vais à bicyclette. (avec)

C’est fermé à clé. (avec)

 

De : nástrojem je část těla ;

Il m’a fait un signe de la main. = zamával mi (znamení pocházející z ruky)

Il m’a donné un coup de pied. = kopnul mě (úder pocházející z nohy)

 

Než se rozloučíme, ukažme si ještě, jak lze stejný postup aplikovat na slovesné vazby :

 

À naznačuje začátek a trvání (NA), DE konec (DE)

Commencer à = začít co

Arriver à = dokázat co

Hésiter à = váhat zda udělat

Obliger qn à = nutit k čemu

Apprendre à = učit (se) (učení je vždy začátek 🙂 )

Se mettre à = pustit se do čeho

Penser à = myslet na (avec)

Parler à = mluvit na (avec)

Atd.

 

Arrêter de faire = přestat

Demander de faire = požádat, aby (pour)

Être obligé de = muset co (pour)

Avoir besoin de (potřeba čeho)

Penser de = myslet o (sur)

Parler de = mluvit o (sur)

 

A takto bychom mohli pokračovat ještě hodně dlouho. Nemám ale v úmyslu vytvářet tu další gramatickou příručku. Chtěla jsem vám jen malinko ukázat, že v jazyce nic není nahodilé, vše se řídí podle jazykové logiky, která odráží způsob myšlení celých generací jeho uživatelů. A že je vysoce pravděpodobné, že všechny jazykové jevy v příručkách nelze popsat. Pokud tedy jazyk není mrtvý.

 

Rady na závěr?

Nebiflujme, učme se.

Učme se myslet.

Učme se myslet francouzsky.

Mysleme francouzsky.

Co myslíte vy ? Napište mi. 🙂

Příspěvek byl publikován v rubrice Francouzská gramatika, Jak se naučit francouzsky. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na Francouzsky s Irénou. Francouzské předložky à a de

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

(Spamcheck Enabled)