Francouzsky s Irénou. Francouzská zájmena přivlastňovací nesamostatná. Déterminants possessifs français. Audio. A

Bonsoir ! 😊

 Poté, co jste se jako báseň naučili francouzská osobní zájmena samostatná (moi, toi, lui …), se můžete pustit do dalšího biflování.

Pro osvěžení paměti: https://www.irenaczuchova.cz/samostatna-osobni-zajmenapronoms-personnels-toniques/

Tady je nová říkanka: (nahrávky níže)

  • A moi < mon, ma, mes
  • A toi < ton, ta, tes
  • A lui < son, sa, ses
  • A elle < son, sa, ses (stejné jako à lui)
  • A nous < notre, notre, nos
  • A vous < votre, votre, vos
  • A eux <  leur, leur, leurs (zní stejně)
  • A elles < leur, leur, leurs (zní stejně)

 Dál by vám měla pomoci tabulka pod textem.

 A jak francouzská přivlastňovací zájmena fungují ?

Když se někdo hovorově zeptá: Le portable, c’est à qui ? (ten mobil je čí ?), můžete odpovědět ledabyle:  C’est à moi ! (to je moje !)

Ale také ukázat, že nejste žádné béčko : znáte tvary přivlastňovacích zájmen, a tak s klidem opáčíte : C’est à moi ! C’est mon portable ! (to je moje. To je můj mobil.)

 Na co si dávat pozor ?

V případě přivlastňování třetími osobami nelze rozlišit  mezi « jeho » a « její ». Je to totiž jedno. Jak vysvětluji svým studentům : pokud to není ani moje, ani tvoje, ani naše, ani vaše, je evidentní, že to nepatří žádnému ze zúčastněných, proč se tím tedy zabývat dál.

Jestli na vlastníkovi skutečně záleží, pomůže zájmeno osobní (c’est son portable à lui ; c’est son portable à elle).

Na vázání. Gramatické pravidlo ustupuje jako většinou před fonetikou. Zatímco Čechům nevadí vyslovit ma école, pro Francouze to je podobné jako vjet do rigolu na dálnici.

Proto se z těchto důvodů (souvisejí s dýcháním) užívá tvar MON, TON, SON i pro feminina. Jejich gramatický rod se tím nikterak nezmění. Tedy MON école.

 Přivlastňuje se kvůli upřesnění a dělá se to často. Je prends un portable (jeden mobil), le portable (ten mobil) mon portable (můj mobil), ton portable (tvůj mobil). Nepředstavím vám svého syna jako C’est un fils (to je 1 syn), ale C’est mon fils. (to je můj syn).

Ale tam, kde je vlastnictví zřejmé, je takové řešení zbytečné : j’ai mal à la tête (bolí mě ta hlava), ne j’ai mal à ma tête (bolí mě moje hlava). Koho jiného by měla moje hlava bolet než mě ?

V Čechách je zvykem mluvit ze zdvořilosti v plurálu : to je náš syn, náš dům, naše auto … Ve francouzském prostředí se spíš užívá singulár : můj, moje, moji… Nevidím na tom nic sobeckého, spíš se jedná o pohodlné a rychlé vymezení teritoria na moje/tvoje/vaše a ten zbytek. Mon, ma se vysloví snáz než notre. Takže až budete s ratolestí sám/ sama a označíte ho jako « notre » fils, nedivte se rychlému pohledu kolem. Hledá se tatínek/maminka. A když se vám nebude chtít překousnout, že naopak váš muž/vaše žena řekne « mon fils », vzpomeňte si na mě. O vašem podílu na jeho výrobě ani výchově nikdo nepochybujeme. Je to jen zvyk.

Bon courage ! A kdyby něco, víte, kde mne najdete …

 A très vite ! 😊

Iréna

 

Tabulka. Francouzská zájmena přivlastňovací. Pronoms possessifs français.

C’est à MOI C’est un portable.

 

Ce portable est à moi.

 

C’est une sacoche.

Cette sacoche est à moi.

C’est MON portable.

 

 

C’est MA sacoche.

Ce sont mon portable et ma sacoche. Ce sont MES affaires.

 

(une affaire = zalezitost, vec)

C’est à TOI C’est un portable.

 

Ce portable est à toi.

 

C’est une sacoche.

Cette sacoche est à toi.

C’est TON portable.

 

 

C’est TA sacoche.

Ce sont ton portable et ta sacoche.

 

 

Ce sont TES affaires.

 

 

C’est à LUI C’est un portable.

 

Ce portable est à lui

 

C’est une sacoche.

Cette sacoche est à lui.

C’est SON portable.

 

 

C’est SA sacoche.

Ce sont son portable et sa sacoche.

 

 

Ce sont SES affaires.

 

 

C’est à

 

ELLE

C’est un portable.

 

Ce portable est à elle.

 

C’est une sacoche.

Cette sacoche est à elle.

C’est SON portable.

 

 

C’est SA sacoche.

Ce sont son portable et sa sacoche.

 

 

Ce sont SES affaires.

 

 

C’est à

 

NOUS

C’est un portable.

 

Ce portable est à nous.

 

C’est une sacoche.

Cette sacoche est à nous.

C’est NOTRE portable.

 

 

C’est NOTRE sacoche.

Ce sont notre portable et notre sacoche.

 

 

Ce sont NOS affaires.

 

 

C’est à

 

VOUS

C’est un portable.

 

Ce portable est à vous.

 

C’est une sacoche.

Cette sacoche est à vous.

C’est VOTRE portable.

 

 

C’est VOTRE sacoche.

Ce sont  votre portable et votre sacoche.

 

 

Ce sont VOS affaires.

 

 

C’est à

 

EUX

C’est un portable.

 

Ce portable est à eux.

 

C’est une sacoche.

Cette sacoche est à eux.

C’est LEUR portable.

 

 

C’est LEUR sacoche.

Ce sont leur portable et leur sacoche.

 

 

Ce sont LEURS affaires
C’est à

 

ELLES

C’est un portable.

 

Ce portable est à elles.

 

C’est une sacoche.

Cette sacoche est à elles.

C’est LEUR portable.

 

 

C’est LEUR sacoche.

Ce sont leur portable et leur sacoche.

 

 

Ce sont LEURS affaires.
C’est à moi
Mon- ma -mes

Příspěvek byl publikován v rubrice Francouzská gramatika, Francouzština pro začátečníky A0 A1 A2. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

(Spamcheck Enabled)