Asi jste si všimli, že škola na život připravit nesvede. I když se kurz francouzské konverzace snaží studenty připravit na nejběžnější životní situace a vybavit je užitečnými frázemi, na to, aby si člověk popovídal stejně jako ve své mateřštině, to nestačí.
Nehledě na skutečnost, že v konverzaci s Francouzi se projevují dovednosti, o kterých člověk z jiného prostředí často nemá tušení. Ale to ostatně platí i naopak.
Mé zkušenosti ukazují, že student chce okamžitě a za každou cenu mluvit. Pak zpravidla nastanou dvě možnosti.
- mluví, a protože neobratně, Francouzi ho pak v rozpravě ignorují
- nemluví, protože se na to necítí
Následná sebekritika a sebeobviňování, ani útoky na partnery v dialogu, které se mu pak honí v hlavě, chuti popovídat si francouzsky s Francouzi nenapomáhají.
Kudy vede cesta ?
Nasloucháním a nápodobou.
Možná máte ve svém okolí batole. Už jste ho někdy pozorovali ? Zatímco si velcí myslí, že jim nerozumí, a baví se mezi sebou o všem možném, prcek dává bedlivě pozor: nejen na to, co se říká, ale také na to, jak se to říká a jaké reakce replika vyvolá. Pak asi nastává neviditelná fáze, při které si zpravidla opakuje, co slyšel a celou scénu si přehrává,. My velcí si můžeme všimnout, jak nás následně napodobuje. Leckterým to může připadat zábavné až k smíchu, ale pro mrně je to nesmírně důležitý proces učení. Bez něho by se totiž sotva naučilo mluvit správně. A když se pak dostane do nejrůznějších společenských situací, okolí ho opravuje a usměrňuje. Každému připadá tento vývoj naprosto správný, vhodný a nevyhnutelný. Normální.
Proč se dospělí chtějí naučit mluvit cizí řečí jinak ?
Jde to vůbec ?
Každému, kdo o ni stojí, dávám stejnou radu: zpočátku se v rozhovoru držte zpátky, bedlivě poslouchejte a pozorujte. Pak si scénu v klidu v hlavě přehrajte. Jako to malé dítě.
Zkuste partnera v povídání povzbuzovat tím, že projevujete zájem o to, co vám povídá.
K tomu nabízím např. tyto výrazy:
- Ah bon ?!
- Vraiment ?!
- C’est très bien !
- C’est intéressant !
- C’est vrai ?
Zkušenější, co si už troufnou riskovat případnou odpověď, mohou partnera požádat, aby se víc rozhovořil:
- C’est très intéressant. J’aimerais en savoir un peu plus.
- Vraiment ? Vous pourriez/tu pourrais m’en dire davantage ? (formálnější)
- Super ! Tu veux développer ? (hovorové).
Podle mě vás pak lidé budou vyhledávat jako vzácného posluchače.
Co když se vás partner zeptá na názor ?
Taková možnost samozřejmě existuje, ačkoli patrně zjistíte, že poměrně malá: my lidé se v podstatě zajímáme jen sami o sebe. A tak když natrefíme na toho, kdo se zajímá i o nás, co víc si přát ?
Pro větší pocit bezpečí a jistoty si ale raději zpočátku vybírejte partnery, na které stačíte a se kterými se cítíte hezky.
A co když …. ? A co pak? …
To už je na vás. Vždyť víte, že škola vás na život nepřipraví. Ten se jednoduše žije 🙂