Oznamovací způsob. Indicatif
Přítomný čas. Présent
- děje, které probíhají teď: Je vous écris. = Píšu vám.
- obecně (všeobecná platnost, zvyk…): Le chat est un prédateur. = Kočka je dravec.
- proběhly nedávno nebo proběhnou brzy (nahrazuje je viens + de+ INF nebo je vais + INF) : Je rentre seulement du travail donc je me fais belle et on sort dans une heure ? = Teď jsem zrovna přišla z práce, tak se zkrášlím a do hodiny vyrazíme ?
- budoucnost, která nastane bez pauzy (Demain, on va au cinéma. = Zítra jdeme do kina.)
- vyjádření rozkazu, doporučení, rady (nahradí rozkazovací způsob i subjonctif) : Tu viens ?= Pojď sem.
Minulý čas. Passé
Passé composé
- nejdůležitější francouzský minulý čas
- jediný minulý čas (kromě dnes už literární varianty zvané passé simple), který se váže na přesně dané časové údaje : kdy, kolikrát, jak dlouho, odkdy dokdy.
- děje, které se skutečně udály a jsou ukončené
- J’ai rencontré cet homme trois fois dans la vie. = Potkal(a) jsem toho muže třikrát v životě. Je suis né le 21 août 1984.= Narodil jsem se 21. srpna 1984. Le magasin a été fermé du 15 au 17 février. = Obchod byl uzavřen od 15. do 17. února.
- tvoření : Avoir/vzácně être v přítomném čase + příčestí minulé významového slovesa
Budoucí čas/Futur
Futur simple. Obecná budoucnost
- budoucí čas, který obecně vyjadřuje děje, které mají nastat, přičemž nemusí být jisté kdy : Un jour, peut-être je voyagerai. = Jednou možná budu cestovat.
- rozkaz, doporučení, rada (nahradí rozkazovací způsob i subjonctif) : Tu feras entrer la dame. = Pusť tu paní dál. Ať jde ta paní dál.
- věk : Dans trois jours, tu auras 10 ans. = Za 3 dny ti bude 10 let.
- tvoření : Infinitiv (u několika málo sloves zvláštní kořen FS) + koncovky -ai, as, a, ons, ez, ont : parler < je parler+ai
Futur proche. Blízká budoucnost
- děje, které mají určitě nastat (ne nutně brzy) : Dans quelques années, je vais me marier et je vais avoir des enfants. = Za pár let se ožením/vdám a budu mít děti.
- v běžné komunikaci se užívá pro vyjádření jakéhokoli budoucího děje.
- tvoření : aller v přítomném čase + infinitiv významového slovesa
Podmiňovací způsob. Conditionnel
- zdvořilost: Je voudrais une baguette./Chtěl(a) bych jednu bagetu.
- doporučení: naučte se s jistotou kondicionel sloves vouloir (chtít), pouvoir (moct), devoir (muset) : Tu pourrais fermer la porte ? = Mohl(a) bys zavřít dveře ? Nous devrions nous dépêcher. = Měli(ly) bychom si pospíšit.
- tvoření : ze stejného základu jako Futur simple : Infinitiv (u několika málo sloves zvláštní kořen FS)+ -ais, -ais, -ait, -ions, -iez, -aient (jako Imparfait) : je parlerais
Rozkazovací způsob. Impératif
- užívá se vzácněji než v češtině a slovenštině (mezi členy rodiny, kamarády): Arrête ! = Přestaň. Nech toho. Laisse-moi tranquille ! = Nech mě na pokoji. Mets ton pull. = Vem si svetr. Va te laver les mains. = Běž si umýt ruce.
- v hovorové komunikaci s cizími lidmi pro doporučení: Allez-y ! Entrez ! = Běžte. Pojďte dál. Prenez soin de vous. = Dávejte na sebe pozor.
- tvoření : Tvary 2. osoby čísla jednotného, 1. a 2. osoby čísla množného bez osobního podmětného zájmene Parle* ! Parlons ! Parlez ! (*-s : tu parles vs parle !) & Finis ! Finissons ! Finissez !& Attends ! Attendons ! Attendez !
Doporučení
Užívání francouzských časů a způsobů je mnohem komplexnější. Je nutné ovládat tento základ, aby vám pravidla, která se naučíte na vyšších stupních, dávala smysl a sloužila vám. Není tedy dobré přeskakovat jednotlivé kroky, ani chtít proces urychlit. Když budete respektovat posloupnost jednotlivých jazykových úrovní A – B- C, naučíte se časy a způsoby užívat bezpečně, s jistotou a v pohodě. Moc vám to přeju.