Le voilà ! Na světě je další krátký francouzsko-český příběh pro vás, kteří s francouzštinou začínáte.
Ve francouzské verzi se setkáte s těmito gramatickými časy : présent, passé composé, imparfait.
Tučně jsem vám vyznačila ustálené fráze a slovní spojení.
Bonne lecture ! 😊 Iréna
Francouzská verze.
Mireille et Ron.
On les voit souvent dans notre quartier.
Mireille, une femme grande et mince, aux cheveux longs blond platine, et son compagnon Ron, un boxer géant.
Depuis sa petite enfance, Mireille se savait différente. Née avec la jambe gauche plus courte que l’autre, elle boite. C’est pourquoi elle était la risée de l’école. Rapidement elle a appris à se protéger devant le monde hostile. La méchanceté et la cruauté, cette méthode fonctionnait à merveille.
Et quand un jour, un garçon a osé lui déclarer sa flamme, Mireille l’a envoyé promener : « Quoi ? Sortir avec toi ? Quelle drôle d’idée ! «
Alors la jeune femme vivait seule, dormait seule, mangeait seule, sortait seule. Avec toutes ces années, la solitude est devenue une évidence rassurante et consolante. Les gens sont minables. C’est comme ça, la vie.
Et puis, un jour d’avril pluvieux, Mireille a fait une belle rencontre.
Devant le chantier où elle travaillait comme gardienne de nuit, un gros chien vagabond a croisé son chemin. Et elle l’a nommé Ron.
Ron se contrefiche de la jambe meurtrie de Mireille. Il ne prête pas attention à son apparence. Pour lui, Mireille est la plus belle. Sa copine pour la vie.
Rien d’étonnant qu’on les voit toujours ensemble, dans notre quartier. Mireille et Ron, deux amis inséparables. A jamais.
Česká verze.
Mireille a Ron
Často je vídáme v naší čtvrti.
Mireille je vysoká, štíhlá, dlouhovlasá platinová blondýna a její společník je obrovský boxer Ron.
Už odmala Mireille věděla, že je jiná. Narodila se s levou nohou kratší, a tak kulhá. Proto byla ve škole terčem posměchu. Rychle se naučila před nepřátelským světem bránit. Zloba a krutost jí jako metoda fungovaly úžasně.
A když se jednou jeden chlapec odvážil vyznat jí lásku, poslala ho do háje. « Co ? Chodit s tebou ? Co tě to napadlo ? »
A tak tato mladá žena žila sama, spala sama, jedla sama, sama chodila ven. Za ty roky se samota stala uklidňující samozřejmostí, která jí přinášela útěchu. Lidé jsou strašní. Tak to v životě chodí.
A pak jednoho deštivého dubnového dne někoho potkala.
Před staveništěm, kde pracovala jako noční hlídačka, jí přišel do cesty ohromný toulavý pes. Dala mu jméno Ron.
Ronovi je srdečně jedno, že má Mireille pochroumanou nohu. Nevěnuje pozornost tomu, jak vypadá. Pro něj je Mireille nejkrásnější ze všech. Kamarádka na celý život.
Je úplně normální, že je v naší čtvrti vídáme pořád spolu. Mireille a Ron jsou nerozluční přátelé. Navždycky.