Chyba 1. Špatná výslovnost E.
České oči jsou zvyklé vyslovit všechna písmena jako hlásky. V případě písmen a hlásek francouzských je to dost velký problém.
Například :
- Je parle [ž’parl’] (mluvím) je často vysloveno jako [žé parlé] (mluvil/a jsem) (j’ai parlé).
- Je peux [ž’p’] (můžu) jako [žé pé] = j’ai paix ??? j’ai pet ???
- Je veux [ž’v’] (chci) tak zní jako [žé vé] ??? (jdu, jedu)
- Systematicky se mluví v množném čísle, protože se člen le [l’] vysloví [lé] (les = tito, tyto).
- Místo dvou káv [d’café] se jich objednává několik [dé café].
Chyba 2. Pomocné sloveso être.
Je přirozené, že si člověk, který se naučil cizí jazyk jako dospělý, do něho překládá z mateřštiny nebo jiného jazyka, který je pro něj méně cizí. Jestliže myslí česky, stává se, že užije sloveso « být » jako pomocné. A tak se tedy přihodí, že francouzsky mluví v trpném rodě (nous sommes mangés = jsme jezeni) a v předbudoucím čase (nous serons allés = nejdříve půjdeme).
Chyba 3. Charles je dvacet let
Toto je chyba, kterou dělají ti, kteří se naučili anglicky. Místo Charles má dvacet let, Charles “ je“ dvacet let.
Chyba 4. Výslovnost koncovek.
Mnozí Češi buď vyslovují koncovky celé, tak jak se píšou, a tím nevědomky mluví v ženském rodě : ouvrier jako [uvrijér]), tj dělnice (ouvrière ), místo [uvrijé] (dělník), nebo je polykají : sortir jako [sorti] = vyšlý, místo [sortir] = (vyjít).
Anglofonní Češi mají ve zvyku vyslovovat koncové « s » : nos [nos] místo [no].
Chyba 5. Přehnané přikládání významu členům a časům.
Křečovitě se lpí na pravidlech, která jsou v učebnicích, zatímco rodilý mluvčí je v řeči užívá intuitivně a mechanicky.
Chyba 6. Podceňování fonetiky.
Veškerá gramatická pravidla současné běžné francouzštiny jsou ovlivněna liknavou výslovností francouzských uživatelů a jejich snahou ulevit si. Odpověď na čím dál rozšířenější užívání předložky en a vynechání členů po předložce de. Atd.
Chyba 7. Nevýrazné souhlásky.
České souhlásky nevyžadují velkou dávku energie k tomu, aby byly vysloveny. Mnohé se navíc vysloví na téměř stejném místě. To není případ souhlásek francouzských. Výsledek ? Jsou slyšet jen samohlásky.
Chyba 8. Polykání prostředních částí slov.
Češi často dávají přízvuk na první slabiku, jak jsou zvyklí, mnozí i na poslední, jak si osvojili. Protože ale dál dýchají po česku, nezbývá jim často vzduch na prostřední část slova.
Chyba 9. Vyhýbání se práci s výkladovým slovníkem
V Čechách se v hodinách češtiny často pracuje s Pravidly českého pravopisu, také se Slovníkem cizích a přejatých slov, občas se Slovníkem spisovné češtiny. Nic jiného. Proto málokterý Čech vidí jako nezbytné pracovat s výkladovým slovníkem. To je ale naopak jedna ze základních dovedností získavaná od základní školy, pro středoškoláka je Larousse nebo Petit Robert nepostradatelný. A sahá po nich celý život.
Chyba 10 Nedostatek zkušenosti s jazykovými rovinami a styly
Vzpomínám si na jednoho klienta, českého manažera, který nevědomky mluvil ve Francii u přijímacích pohovorů perfektní francouzštinou ulice, kterou pochytil jako mladý kluk od dělníků v docích, když se tu chtěl naučit jazyk od místních. Umíte si představit, jak komisi uhlazený muž vypráví, že « v poslední boudě makal dva roky, dost to tam žere, je to fakt voser, takže nejčko by chtěl zkusit taky jinej vodvaz ? » Když mi pohovor předváděl a já mu překládala do češtiny, zbledl jak stěna. Narozdíl ode mě mu chvíli do smíchu nebylo.
Uff ! Raději myslím na to, co se Čechův daří. A věřte, je toho hodně. Jen z toho, co mám možnost sledovat na naší FB stránce Francouzsky na Skype, vidím, jak jste motivovaní, pracovití a šikovní. A mnozí z našich studentů zvládají francouzský jazyk lépe než někteří rodilí. Mluvím zejména o znalosti gramatiky a šíři slovní zásoby. S hrdostí vzpomínám na jednu klientku, která jako jediná nemusela při přijímacím pohovoru podstoupit test z gramatiky. Narozdíl od francouzských kandidátů. Když to dokázala ona, proč ne vy ?